Lucka

 O Lucčině původu toho moc nevíme, teda spíš skoro nic. Toulala se po Benešově, odkud se dostala do maršovického útulku, kde strávila pár měsíců, než byla zpráva o ní umístěna na SOS stránku na webu KCHL. Jelikož jsem v té době vážně uvažovala o pořízení nějakého kámoše pro Barnyho a parťáka na výlety pro tatínka, váhala jsem jen okamžik a následující víkend jsme si ji už vezli domů. Byla v dost žalostném stavu - hubená, špinavá, ulepená a zacuchaná, nejhorší chuchvalce jí v útulku ostříhali takže vypadala jak když vyleze z "koncentráku", tlapky měla úplně rozpraskané a navíc byla apatická k veškerému dění okolo. Doma jsme ji hned naložili do vany, vykoupali, vydrbali a důkladně vyčesali, snědla pár granulí a usnula jako špalek. Tatínek mezitím vybral jméno - jelikož bylo ten den Lucie, nebylo co řešit 

 Dodnes by nás moc zajímalo, odkud se tahle psí slečna vzala... Z povelů totiž znala jen nesmíš, zůstaň a pojď sem, neuměla si hrát - když kolem ní poskakoval Barny nebo já s hračkou, vyzívajíc ji ke hře, stála a koukala na nás s výrazem nevěřícnosti a asi si říkala co blbnem. Zato když se otevřelo auto, hned nastupovala a jakmile jsme vzali do ruky vodítko, byla nám v patách. Chůze u nohy nebo alespoň pokus o ni jí sice nic neříkala, ale vodítko evidentně znala. 
 Brzy jsme zjistili, že je tahle psí slečna velmi učenlivá, na jméno si zvykla během pár dnů, brzy pochopila i základní povely jako sedni a lehni - i když jí to činilo zjevné fyzické potíže - nesedala si normálně směrem dolů, ale jakoby se skládala dozadu ve snaze co nejmín ohýbat nohy(to se naštěstí brzy spravilo díky kloubní výživě). Naučila se chodit vzorně na vodítku i bez něj. Časem se naučila i projevovat radost, dnes už běžně přijde a začne do nás sama šťouchat, hopsat kolem nás a s nadšením v očích nás vyzývá ke hře. 
 Navíc nás nepřestává překvapovat svou vynalézavostí a bystrostí. Bez potíží si otevře dveře - prostě vezme kliku do zubů a buď zatlačí nebo zatáhne, tak jak je třeba. Jakmile něco v domě nebo na zahradě není v pořádku, upozorní nás na to(naposledy tátu tahala ke sklepním dveřím a nedala pokoj dokud neotevřel a nezjistil, že tam někdo zapomněl zhasnout).