Toto jsem psala pro absolutně nepejskařský web mých kamarádů - přivezli jsme si tehdy s Barnym z výstavy absolutně nečekaný CAC a já o tom pořád básnila a oni nevěděli, o čemže to pořád melu, byla jsem tedy požádána o odlehčený popis, jak to vlastně na takové psí výstavě vypadá... :)
Zplozeno někdy v podzimním čase roku 2009…
To si takhle před časem Šarušák pořídila psa. A protože její rodinu už nějakou tu řádku let provázejí psi přerostlí, nemohlo to být nic jiného, než další leonberger… Tehdy 9titýdenní koule chlupů o váze 13ti kil, dneska psí puberťák Barny, co přerostl svou paničku…
Vzhledem k tomu, že má tohle naše mimi celkem zvučný rodokmen, rodiče šampiony, a navíc nám roste docela do krásy, slíbila jsem Barnyho chovatelce, že ho sem tam ukážu kynologické veřejnosti. Zatím byly naše výstavní výsledky spíše průměrné a vzhledem k tomu, že Barnyho ani mě vystavování nijak extra nebere, jeli jsme na letošní podzimní sraz leonbergerů, spojený s klubovou výstavou, s cílem v klidu si užít víkend, místo nějakého dramatického očekávání a stresu z výstavy. Začnu ale hezky od začátku…
Na sraz konaný v příjemném prostředí Svojanova pod Mírovem jsme vyrazili ve čtyřech - já a hlavní aktér Barny a spolu s námi můj tatínek jako hlavní řidič se svou útulkovou nalezenkyní leonkou Lucy. V sobotu jsme se jen tak poflakovali po kempu a okolí, okukovali psy a užívali si krásného dne. S přespáním si hlavu nelámeme, táta s Luckou se vždycky poskládají v autě a já s Barnym si vozíme stan. Noc jsme přečkali celkem bez úhony (když nebudu počítat ježka, co nám produpal kolem stanu a několik Barnyho pokusů o zalehnutí mojí maličkosti).
Druhý den začal důkladným venčením chlupáče a pokusem o jeho (alespoň drobné) utahání. Po několikerém vyběhnutí kopce panička supěla a sípala, zatímco chlupáč kolem radostně hopsal v očekávání další fajn hry. Následovala veterinární přejímka psů - to se většinou veterinář mrkne do očkovacího průkazu Vašeho psa jestli má platný všechny očkování, co má mít a panička dostane tašku plnou pamlsků pro bafíka a lejster pro sebe (čistý posudkový list, diplom připravený k doplnění výsledku a katalogové číslo svého psa, které musí během celé výstavy nosit viditelně na oblečení).
Výstavy jsou vždycky především o čekání (aspoň mě to teda tak připadá). Jsou lidé, kteří ráno u výstavního kruhu rozbalí skládací stoličky či křesílka, uloží psa vedle sebe na deku a celý den takhle vydrží sedět a čekat a koukat a sedět a čekat a koukat… to není náš případ, jelikož náš pes není čekací, nýbrž hyperaktivní. A to když hyper, tak fakt hyper. Barnymu stačí chvilka aby se začal nudit, takže my trávíme výstavní dny neustálým pobíháním, hraním si a procházením se a podobně. Takže po přejímce následovalo čekání. Zahájila se výstava a začalo se posuzovat. Nejdřív se posuzují psi (samci), a to od nejmladší kategorie štěňat, přes dorost, třídu mladých, mezitřídu, třídu otevřenou, pracovní až po šampiony a veterány. A pak to samé následuje pro feny.
My byli v mezitřídě psů, takže jsme čekali zhruba hodinku a půl, než na nás přišla řada. Tou dobou mi už značně hrály nervy, páč Barny byl nervóza celej víkend - má teď období, kdy musí snad všem psím samcům kolem sebe dokazovat, že má navrch, vrčí a bublá, prostě se vůbec nechová jako příkladný flegmatický leonberger. Takže jsem se celkem oprávněně obávala, že nás rozhodčí z kruhu vyhodí ještě dřív, než vůbec nějaké posuzování začne... Jaký bylo moje překvapení, když Barny po vstupu do výstavního kruhu zkrotnul, zvážněl, nasadil důstojný výraz a vykračoval si jak vojáček na přehlídce a choval se, jakoby tam ostatní psi ani nebyli. Ve třídě nás nastoupilo šest, všechno krásný bafíci, takže já se hned smířila s tím, že jak jsme začli, tak i skončíme, o nějakém umístění nemůže být ani řeč. Na řadu teda přišlo samotné posuzování: rozhodčí nejdřív u všech kontroluje zuby - jestli má pes všechny a ve správném skusu, potom jestli má každý obě varlata, a pak si bere jednoho po druhém k podrobnému posouzení exteriéru. A posuzuje se opravdu všechno - od celkové stavby těla, velikosti a tvaru hlavy, posazení uší, barvy očí, úhlení končetin, nesení ocasu atakdále atakdále… Pak následuje předvedení psa v pohybu - běháte dokola tak dlouho, dokud vás rozhodčí nezastaví - a věřte, že někdy už sotva popadáte dech a rozhodčí stále není vynadívaný - to si pak člověk připadá trochu jako magor… Barny se však ten den předváděl jako zkušený matador, takže panu rozhodčímu stačilo pár koleček a spokojeně nás poslal na stanoviště a jal se posuzovat další exemplář. Takhle posoudil všech šest psů a nadešlo vybírání postoupivších do odpoledního finále - to se z každé třídy vyberou čtyři jedinci, kteří se předvedou po skončení posuzování všech tříd a teprv tehdy se určuje pořadí. K mýmu úžasu rozhodčí Barnyho vybral s výrazem "tady je to samozřejmost", a my šli zase čekat.
Před nudou nás zachránil profi fotograf lovící líbivé psí profily na plakáty a samolepky, s tím, že "tyhle dva krasavce" (Barnyho a Lucku) musí taky zvěčnit. A že nejlepší to bude na hrázi místního rybníka. Mé pochyby o dobrém nápadu bez mrknutí oka přešel a šlo se pózovat. Fotograf stihnul několik snímků než se Barny zahleděl na hladinu…a v příštím okamžiku už se koupal. Lucce to trvalo jen o vteřinu dýl J. Tím pádem bylo po focení a já měla o zábavu postaráno - usušit psa dřív než přijde na řadu další předvedení v kruhu.
Konečně přišel okamžik s velkým "O". Spolu s ostatními třemi vybranými jsme nastoupili do kruhu a na pokyn rozhodčího se jali pobíhat dokola. Postupně byl vybrán pes na čtvrtém místě, pak na třetím (to já už nevěřila vlastním uším) no a nakonec zaznělo naše číslo ve spojení s prvním místem a na druhém skončil Barnyho brácha Bergan patřící naší chovatelce, takže ta měla radost dvojitou. Já byla z výsledku v upřímném šoku, když do toho na Barnyho brouknul pes, co skončil na čtvrtým místě, Barny si to nenechal líbit a málem se nám bafíci na stupních vítězů porvali. Naštěstí zůstalo jen u povyku a Barny si moh spokojeně odkráčet pro titul, pohár a velkej pytel granulí.
…mimochodem přítomná byla i Barnyho potenciální nevěsta Agáta. Během siesty u piva jsme stihli probrat i otázku věna - rodina snoubenky přislíbila dvě flaušový deky a nějakého toho buřta. Po šampiónově triumfu bylo toto přehodnoceno s tím, že teda asi budou muset trochu přitlačit. Po poznámce o tom, že tlačit by měl hlavně Barny jsme debatu nechali nedokončenou…